Domky máš žluté a chudobné,
vidím a vidím, že v Ptení
po skromnu horáci dýchají,
že zde již Hanáků není.

Hleď, mezi domky je kopeček,
travnatý, nenáhlý, nízký:
zámeček se čtyrmi věžkami
ve středu tiché té vísky.

Na vršku slívy a kaštany,
lípy a po kraji borek.
Zámeček knížecí? Ne, to jest
pijáka-sedláka dvorek. .

Trhliny ve zdech a pavouci,
do zkázy všecko to chvátá,
dřevěný plot kolem dokola,
dřevěné kolny a vrata.

Kdyby tak jiskra sem zalétla,
pomoci zámečku není,
chudobný žaluješ bídu svou,
vidím, žes zámeček z Ptení.

Před časy řinčely meče zde,
poháry do kuropění,
odtud jsi do boje vylétal,
rytíři Jeníku z Ptení.

Dnes je vše pusto a rozbito,
smutně tu stojí a vzdychá
ve středu hliněných chaloupek
zapadlá panská ta pýcha.

Dočkám a dočkám se jedenkrát,
aby smích táhl po líci
nad pádem toho, co vraždil nás
nahoře nad Ostravicí?