Na Frydlant bylo jít z Ostravy,
náklad jsem měl trochu těžký.
pět hodin šlapat do únavy,
feniky ty tam - tož pěšky.

Promiňte, každý z nás býval mlád,
horká krev, ret vždycky prahnul;
v parném dni na cestě jsem si rád
hluboko ze džbánku nahnul.

Hrabovský Bůh chud jak my. Chrám má
dřevěný s dřevěnou věží.
Daleko od nedozírána
paskovské rybníky běží.

Skláněly hlavičky šikmo své
na břehu metlice rusé:
potápky, lysky a rackové
chechtali v jednom se kuse.

Nemám rád smíšků. Mně protiven
ženský ten zvyk je a dětský:
mět dlouhou pušku s sebou jen,
smetl bych do vody všecky!

Šest na ráz? Pět na ráz? Jednu? Dvě?
Ptáčata, robte si závěs.
Tak se mi chechtala rouhavě
běloperutná ta havěť.

Dalo se do deště. Těžký je strom,
hrom bije, blesk časem svitne;
a co mi voda je, co mi je hrom!
Kačera dešť se nechytne.

Mládí mi ulétlo tak jak dým,
jak když se vlaštovky zvednou:
rcete, zda ještě vás uvidím,
paskovské rybníky, jednou?