Z Ostravy jdu do Těšína,
robotnice se mnou z dolů,
šachta vzala muže, syna,
k Blendovicům jdeme spolu.

A dědiny plny židů,
cizí dráhy, cizí doly,
jen motyka vlastní lidu,
cizí chrámy, cizí školy.

Markýz Gero...! Vyhneme mu.
Muž - nůž v srdce vrazil bys mu;
zlaté botky líbe jemu
slezský vzor byzantinismu.

Zelené byls výspy host-li,
zřels lid horší v bídy stanu;
ale z toho lidu rostly
svaté matky Fenianů.