Úsměv slunce v kalich dlaní kane,
ozářený božským mírem lásky
      zírám do daleka:

Jako bezmezný tok život světem proudí,
na hladině výška s hloubkou splývá,
do Neznáma vyplouvají lodi,
      člověk zpívá:

„Ze všech srdcí touha květy tryská,
ze všech očí jiskra činu blýská,
hmota plodí, duchem roste, výská,
nad příbojem tvorstva pne se věčný
vrchol palmy větrem kolébaný,
jako Žití prapor nekonečný...“