Hvězdy jsem viděl vzpláti,
jež dříve mizely očím,
blízké musilo prchnout,
vzdálené zblízka jsem viděl.

Kdo přede mnou poznání hledal,
podal mi bratrsky ruku,
tak probudil jsem se ze sna,
tak našel jsem jasnou cestu.

Zasvěcení jsem došel
po dlouhých bloudění letech,
synové chudé vdovy
přivedli bratra k prahu.

Nyní jsem octl se v světle
jak ve věčném moři krůpěj,
co za mnou je, to je mrtvé,
a čas, jejž jsem žil, byl planý.

V Řetěze nesčetných srdcí
cítím srdce své bíti,
u stupňů k duchové říši
paprskem lásky svítí.