Ó, v tomto svatém chrámu
je neznám pomsty hlas,
byť člověk pokles v klamu,
jej spasí lásky jas.
Pak ruku v ruce s přítelem
jít může blažen v lepší zem’.

V zdech těchto zmlká váda,
jen lásku zná náš řád,
zde neznáma je zrada,
vše chceme omlouvat.
Kdo zve tu víru přeludem,
je nehoden být člověkem!

*

Ó, posvátný svaze lásky věrných bratří,
jsi štěstí nejvyšší, slast rajských vln,
jsi víry druh, přec kruh tvůj světu patří,
tak známý a přec vždycky taje pln,
ba, tak známý a přec taje pln.