Provázeje sbírku proslovů br∴^{[. 1]} Lešehrada několika slovy, narážím hned na otázku: zednářství a umění, nebo přesněji: umění v zednářství. Je to v podstatě otázka, zda naše zednářství již vytvořilo svou kulturní atmosféru, je-li prostředím kulturně plodným, zmohutnělo-li tak, že již cítí potřebu vyjádřit se umělecky, tvořit kulturně, to jest: tvořit ve svém duchu a ze svého ducha.

Není to otázka podřadná a nevychází ani z marnivosti, ani z touhy po luxu. Každé hnutí, které má co říci sobě, svému prostředí a budoucnosti, hledá pro to umělecký výraz, pociťuje neúprosnou touhu po tvořivosti. Odkazuji na příklad, který dal kolektiv našeho revolučního vojska na Sibiři; jak byl tvořivý v organisování institucí správních, hospodářských, technických i kulturních! Tu vytvořil svůj tisk, svou píseň, svou krásnou prózu, své básnictví, své divadelnictví, své výtvarnictví, svou hudbu, ať ve formách jen užitkových a zábavných nebo v uměleckých.

Zednářství má krásnou tradici kulturní, chlubí se nejskvělejšími jmény (Goethe, Mozart). A zednářství československé? Nechtějme hned všecko, řeknete. Je dosud mladé a absorbovalo své síly v provádění naléhavých úkolů organisačních. Ale řeknu: překonalo obtíže počátku, může tedy dělat bilanci a plán. Také plán kulturní. Máme mezi sebou vynikající zástupce vědy, zejména mediky, právníky, historiky. Ale umělecký svět nebyl zednářstvím zachycen dost pronikavě.

Mezi svými zakladateli má československé zednářství umělce slova a linie. Po 15letém trvání jejich počet se zvětšil. V literatuře může se vykázati jmény, která mají zvuk i v širší společnosti národní. Br∴ J. Kvapil, obratný iniciátor politické aktivity spisovatelské za války, nezůstal jediný: připojili se bb∴ F. V. Krejčí, Táborský, Jesenský, Kopta, Martínek, Vrba, Lešehrad, Šnobr a j. Nejsou osamělí ani nejstarší bb∴ výtvarníci, trojice Mucha-Stretti-Wiesner; dnes jsou mezi námi Al. Bílek, Blazíček, Horejc, Justitz, Kofránek a j. Ale v hudbě, která v zednářství měla hojnou aplikaci a slavnou tradici, marně se ohlížíme po tvůrčím duchu. Nedbal, jenž K∴ U∴ pěstoval před válkou, československého zednářství se vzdálil; br∴ Kocián je především umělec reprodukční – a jsme s výčtem zcela hotovi, nechceme-li uváděti našich činných bb∴ zpěváků (Srb, Pouzar a j.).

V životě Dílen je dosti místa pro hudbu. Zatím však se hudba uplatňuje v lóžových pracích jen svou reprodukční stránkou: zahraje se něco na harmoniu, zazpívá se něco z Mozarta nebo se něco vypůjčí z Dvořáka. Ale nemáme československé písně zednářské, ani své ani přijaté (někteří bb∴ chtějí, abychom přijali za svou hymnu píseň Kuzmányho „Kto za pravdu horí“), nikdo nepokračuje v umělecké tradici mozartovských útvarů zednářské hudby. Nezpívá se v Řetězu ani u Bílé tabule; a přece je v ovzduší Lóží tolik podmínek a tolik náladovosti, z nichž píseň vytryskne s logickou nutností, jako organický výraz pracovní atmosféry. Nemáme mezi sebou skladatele, ani nedovedeme již tvořit metodou kolektivní, jak tvoří lid∴

Br∴ Lešehrad, lyrik a básník „Kosmické pouti“, napsal cyklus básnických proslovů, které provázejí význačné akty našeho obřadu: hle, nezláká to – ne-li dnes, tedy zítra – hudebního skladatele, aby je opatřil melodií? Kde vezmeme skladatele, není-li mezi námi, namítne se. Nuže: přiveďte mezi nás umělce tónů, jehož hudba mluví o bohatém srdci a meditativní hlavě.

Br∴ Lešehrad svým básnickým souborem „Kosmická pout“ představil se nám jako poutník, hledající smysl lidského života. Na počátku pouti nacházel jej ve světě smyslovém, v melancholické hudbě přírody a nálad, ve vibracích dojmů a tužeb, a dával mu melodický a křehký výraz písňový; vprostřed cesty zduchovněl, vnímal svět a jeho dění duchem, naplnil svůj svět, rozšířený do kosmických rozměrů, meditací a úporným hledačstvím rozumovým, a jeho píseň rozlila se v hymnické zpěvy; a zavíraje knihu básnické tvorby, odkládá artism a dekorativnost, ale i bohatství myšlenkového ústroje, pokoušeje se nejprostší mluvou nalezených pravd a symbolů vyjádřiti positivní moudrost, z níž promlouvají základní poznatky našeho řádu. Tak třeba dívati se na svazeček „Zednářských“.

Počin br∴ Lešehrada náleží do sféry umění slovesného, ale podněcuje i myšlenky k tvorbě hudební. Je šťastně iniciativní svou soustavností. Ať má zdar, ať má oblibu mezi bb∴, ať najde následovníky. Jsme mu vděčni za první pokus o soustavné zpracování motivů, které vyrůstají z naší práce, za básnické formování symbolických úkonů, které vyjadřují naši myšlenku.

A. Hartl