Teď, při Tabuli bílé,
nás sdružuj mysl veselá;
je odpočinku chvíle,
by naše srdce zapěla.

Když číše pozvedneme,
nechť znamená náš přípitek,
že štěstí lidstva chceme,
by nastal lepší, míru věk.

A při hostině naší
vždy vzpomeňme si nejchudších,
jež hlad a bída straší,
jim pomáhejme dle sil svých.

A Ctnost a Síla, Krása
nás pojte v pevnou jednotu.
Ó, naše srdce jásá
při díkůvzdání životu.