Sonete, s bohem! Větry vlají
ty jarní, hlučné, dumavé,
na stromech, keřích vyhlédají
pupeny v rojích zvědavé –

A tobě, čtenáři, ať dají
teď ptáci, květy voňavé
epilog krasší, než jímž mají
se loučit verše zimavé.

Buď s bohem!... Země v lesku leží
jak pršelo by zlato dnes...
Zem po zimě je brzy svěží...

A vstává smavá, zdravá zticha
a k velké hymně prolog dýchá...
za pár dní začne kvést už bez...