(O blbém Emanu.)


On narodil se, Emanem byl křtěn,
rost’, jako dítě jednou někam spad’
a zblb’ a jako hoch pak každý den
hnal stádo na koberec vesských lad.

Tam prý se díval na oblaka rád,
snil – jednou – nefasti den pro něj ten –
pruskému vojsku v hrubé ruce pad’,
německy neznal – a byl zastřelen...

Co vymyslí se těchhle historií,
jenž chtějí míti pravdu štítem svým!
a pravdou nejsou, krásy není v nich –

však na struny jdou duší soucitných.
Jen dál – a bude všecko poesií,
co vlastně jest jen holým neštěstím...