Kdys drobný student z dusné galerie
já nadšeně ti tleskával,
ty’s hrál vždy reka přímé, hrdé šíje,
a mně’s byl každým coulem král.

A po letech nás osud svál...
Vím, jeviště že celým světem Ti je,
a jevištěm svět; život vše Ti dal,
co jinak pevně v skoupé pěsti kryje.

Proč jméno Tvé jsem k pláňatům těm spjal,
jež nacházel já, když jsem najít ždal
pár šťastných chvilek v žití, umění –

já nevím. Snad že často ve snění
svých trpkých hodin u Tebe jsem dlel,
vše z duše přál Ti a vše záviděl.