Z těch romantických novelet
a utopických rýmování
znáš, synu můj, as jeden květ,
jenž prý se v ženském oku chrání.

Jej poznat, synu, tvé-li přání,
pak pusť se kvapem v šírý svět,
(zvou „nevinnosť“ jej staří páni,
je modrý, hnědý – však’s to čet’).

A najdeš-li jej, tisíci
jej zámky zavři, nedovol
jít k němu ani měsíci –

leda bys ovšem splnit ždal,
co květ už chtívá: zlomit stvol,
vzít vůni, a být hozen v kal...