Kdo v zlaté struny zahrát zná,
jej ctěte víc než sebe – –


Nu, bezcenným tak básník není přec,
jak volá teď sta prospěchářských hlasů;
jen ať se s dobou srovná, bláhovec,
a svoje stesky pošle jednou k ďasu! –

V pokoji stojí velmi vzácná věc,
hodiny, dílo rokokových časů,
a když je shlédne host neb cizinec,
tu domácí se košou v jeho žasu!

A takto hodiny jdou všelijak
a nikdo z domu neví, ani jak
a taky na tom pranic nezáleží –

dost na nich už, že tikají, že běží
a když i stichnou některého dne,
též si jich nikdo valně nevšimne.