Červ jakýs užírá nám kořen žití...
A zeleň každé sporé naděje
nám samým zdá se tak už chorou býti,
že nevěříme, že v květ vyspěje.

Cíl života se nám kams v prázdno řítí,
však není sil vjet v jiné koleje,
všech radostí, všech krás v tom světě sytí
jdem hladoví vždy v světa peřeje.

Jsme apatičtí s tichou zoufalostí
a resignujem plni otravy
na každý zákmit světlé budoucnosti.

A minulosť? Tu bychom bez váhání
v klín nepaměti vrhli mlhavý –
a každý právě prožitý den za ní...