Je smutná chvíle, když tak s obzoru
kam’s do mlh, do tmy rudé slunce kane;
červený přísvit chví se v prostoru,
a v líc a oči ostřejší mráz vane.

Ruch města, vozů, lidských hovorů
zní tišeji. Sníh deštěm jisker plane.
Své mrtvé sněti zvedá nahoru
stromoví v sadě. Domy zadumané

a šedé přísně hledí do ulic.
Kdes pod balkonem v tmavých břečtanech
dlí hejno vrabců. V divém cvrlikání

se honí pod listy. Křik tvorů těch
zní jako teskné slunci s bohemdání
a plachý pozdrav mrazné noci vstříc...