Mně říkávala bába šedivá,
že místo zná, kde štěstí přebývá,
že kol je park, že všude smích a ples
a luzná hudba k uchu zaznívá...

V snu, verších, lásce – v čem, už nevím dnes –
kýs dobrý bůh mě v park jakýsi nes’,
a k dveřím, kde se tlačí vířivá
a nesčetná a pestrá lidstva směs.

A na ty dvéře já jsem zaklepal
– vím do dnes, jak mi srdce zabušilo –
a z vnitř zněl smích – a nikdo neřek’: „dál!“...

V snu, verších, lásce – dnes už nevím, v čem,
a moudrá bába tlí už pod drnem –
a nevím kdy – jen vím, že už to bylo...