Když už tě jednou stih’, ten osud v hněvu svém
a musil jsi se naroditi,
a ne snad motýlem či lehkým ptáčetem,
však člověkem zde musíš býti

a když jen přece chceš, by lehkým, lesklým snem
ti pokud možno bylo žití –
pak dám ti zdarma pár rad, jež jsem v trudu zlém
kdys draze musil zaplatiti.

Žij jenom rozumem a zašlap každý cit,
cit, toť je místečko, kde můžeš raněn být,
pak nechtěj nalézt poesii v žití;

měj moudrosť hlemýždě: buď sám a samoten
bez vzorných přátelů, bez milujících žen
a v čas hleď odtud slušně odejíti...